SEPULTURA – Quadra: Návrat ke kořenům v podání brazilské legendy

Jméno jako je Sepultura snad není třeba nikomu představovat. V devadesátých letech se jednalo o absolutní špičku na světové death/thrashové scéně, a i dnes se pohybuje na headlinerských pozicích napříč festivaly. Dnes hraje v jiné sestavě než tehdy, a spousta rádoby expertů novou Sepulturu (čti období od odchodu bratrů Cavalerových) zavrhuje a strašně jim vadí přirozený vývoj, jakým si tato brazilská legenda prošla. Nové album QUADRA je však obrat o 180 stupňů do „starých dobrých časů“ a bez jakýchkoliv řečí okolo vztyčuje fakáč namířený na všechny dosavadní kritiky.

Samotný coverart alba vypadá víc než dobře. Na tmavě šedém podkladu je otisknutá stříbrná pečeť, na které je zboku vyobrazená lebka, která má na temenní kosti vyrytou mapu světa a od čelní kosti jí odděluje cosi připomínající vavřínový věnec. Nad lebkou najdeme nápisy „SEPULTURA“ a „QUADRA“ a pod ní rok vydání – 2020. Kruh pečeti pak uzavírají dvě řady hvězd po čtyřech. Kytarista Andreas Kisser prohlásil, že koncept alba je založen na quadriviu, což znamená čtyři předměty, nebo umění (konkrétně aritmetika, geometrie, hudba a astronomie). Smysl to dává i ve spojení s coverartem.

Album odpaluje skladba „Isolation“, která vyšla v listopadu loňského roku jako singl. Úvodní skladba posluchače navodí do atmosféry, jakou album nese – podlazená kytara, sypačky famózního bubeníka Eloye Casagrande a jedinečný vokál Derricka Greena zde totiž tvoří základ pro cosi odkazující do devadesátých let. A funguje to zatraceně dobře! Následuje skladba „Means To an End“, která přináší jakýsi oddych od sypaček, ale na tempu se zde neubírá. A pokud ani tohle nezvedne ze židle pozéry uznávající jen „tu pravou Sepulturu“, pak je tu skladba „Last Time“ začínající kytarovým tapingem, který se posléze prolíná v nekompromisní death/thrashovou smršť.

Po několika úvodních skladbách rychlejšího a tvrdšího charakteru se QUADRA dostává do umělečtější části, která obsahuje takřka vše, na co jsme byli vždy u Sepultury zvyklí. Prostor zde dostávají jak bubnové vyhrávky odkazující na tradiční brazilské domorodé rytmy, tak i akustické kytary (například na začátku skladby „Guardians of Earth“). Příjemným oživením alba jsou i místy až symfonické pasáže. Instrumentální obsazení Sepultury se dostatečně vyřádilo ve skladbě „The Pentagram“, což je možná trošku i škoda. Osobně si dovedu představit tuto skladbu i se zpěvem, na druhou stranu je to něco jiného, než u zbytku alba a posluchače to tak snadno neomrzí.

Desátou skladbou je „Quadra“. Jedná se o intstrumentální intro zřejmě inspirované v brazilském folklóru, které je předzvěstí skladby „Agony of Defeat“. V jejím začátku můžeme slyšet Derricka Greena zpívat čistým vokálem a symfonické prvky, které docela dost připomínají italské Fleshgod Apocalypse. Celé album pak zakončuje skladba „Fear, Pain, Chaos, Suffering“ s brazilskou zpěvačkou Emmily Barreto, která jí dodává rockovější a odlehčenější nádech.

Album QUADRA je vskutku mistrovským dílem jak Sepultury, tak i producenta Jense Borgena, který spolupracoval například s Arch Enemy, Dimmu Borgir nebo At the Gates. Sepultura se zde vrací ke svým death/thrash/groove kořenům a tímto albem krásně ukázala, že jí tento žánr opravdu není cizí. Jak zvukem, tak i obsahem se jedná o naprosto promakanou pecku a sám Derrick Green prohlásil, že ze všech alb Sepultury je na QUADRU nejvíce hrdý. Můžeme to chápat jako novou éru, která půjde ve stopách starých časů, každopádně všichni dosavadní opovrhovači, by měli minimálně tomuto albu dát šanci.

 

Autor: Adam Samuel

Foto: www.metal-archives.com, www.ireport.cz

Pin It on Pinterest