Rozdávačka růží a vyprodaná hala – Motionless in White se zastavili v Mnichově

MOTIONLESS IN WHITE je poměrně velké jméno na nejen americké, ale i evropské metalcorové scéně, které se z nějakého důvodu rádo vyhýbá České republice. Ani evropské turné k již páté řadové desce „Disguise“ nebylo výjimkou, a tak jsme to s kamarády vyřešili stylem, že když MIW nepojedou k nám, pojedeme my za nimi. Nejblíž to pro nás bylo do bavorského Mnichova a ještě k tomu v ideální datum – v sobotu 30. listopadu. 

Za MIW jsme byli odhodláni dát cokoliv, ale cena lístku, necelých 36 € za jeden, byla více než přívětivá. Plni očekávání jsme hltali novotinu „Disguise“ a těšili se na konec listopadu.

Je sobota 30. listopadu 2019, přibližně jedna hodina po poledni, a my frčíme z Plzně směr Mnichov. Cesta ubíhá rychle a asi po třech hodinách přijíždíme k menšímu, zřejmě bývalému průmyslovému areálu kousek od mnichovského hlavního nádraží. Na plotě visí velký nápis „BACKSTAGE“ a u klubu se začíná dělat fronta metalistů, což nám napovídá, že jsme tu správně. Přesně v 19:00 klub otevírá svoje brány a my se šoupeme dovnitř. Fronta ubíhá relativně rychle a když přicházíme na řadu, je nám jasné proč. Sekuriťák nás prošacuje a pošle o kus dál k slečně na kontrolu lístků. Ukážu jí displej mobilu, na němž mám zobrazený PDF soubor se třemi vstupenkami. Slečna se letmo podívá pouze na jednu z nich a bez jakéhokoliv skenování QR kódů nás s úsměvem pouští dovnitř. Tomuhle se prostě říká dobrý den :-).

Klub Backstage vypadá jako jakási skejťácká hala s pódiem, která má místo oválné rampy dva až tři schody dolů do kotle, na kterých se dá sedět. Zajímavé řešení, které jsem v našich končinách snad ještě neviděl. Je více než zřejmé, že tu kdysi fungovala výroba. Později si také všímáme, že Backstage není jenom tato hala, ale rozsáhlejší komplex, kde je ještě menší klub, plátno, kde se promítá fotbal, či hiphop festival, který se odehrával nezávisle na všem ostatním. Kupujeme nejlevnější pivo za symbolických 3,80 € a přemýšlíme, kolik lidí se sem narve (Facebook už poslední měsíc před koncertem hlásil, že je vyprodáno).

Celá akce má začít ve 20:00, ale už v 19:45 nastupuje na scénu jediná předkapela celého turné – kalifornští Skold. Tato trojice v nástrojovém obsazení kytara/zpěv, klávesy/samply a bicí hraje industriální rock s prvky například Marilyna Mansona, což je vidět už na jejich vizáži. Osobně přiznávám, že toto je přesně jeden z těch žánrů, které bych si dobrovolně nepustil. Je to takové utahané a celé na jedno brdo. Možná kdybych věnoval dost času tomu, abych to naposlouchal, měl bych z jejich vystoupení větší požitek. Abych ale pouze nekritizoval, tak musím uznat, že celkově to bylo zahrané velmi dobře. Zpěv se do tohoto stylu přesně hodil a i samply byly dobře vymyšlené. Také zvuk byl poměrně dobře udělaný – nic nebylo přeřvané a vynikly všechny detaily (palec nahoru, pane zvukaři). Zároveň si Skold své vystoupení skvěle užívali a bylo vidět, že to jsou profíci. Sečteno podtrženo, jejich vystoupení bylo fajn a rád jsem viděl něco, co běžný český fanoušek jen tak neuvidí, byť tento styl moc nemusím.

Po skončení vystoupení předkapely se klub již příliš neplnil. Nejvíc lidí bylo pochopitelně v kotli, my jsme zabírali místo u zábradlí na boku haly. Přestože bylo vyprodáno, dalo se v hale normálně pohybovat. Zvukař na zkrácení chvíle při přestavbě pódia pouštěl Rammstein, čímž si místní fanoušky doslova získal a téměř celá hala zpívala.

Je 21:00 a zaznívá intro. Motionless in White přicházejí na pódium a s nimi skladba „Undead Ahead 2: The Tale of the Midnight Ride“. Celý kotel rázem skáče a strhává se jeden obří moshpit, který pozoruji shora od zábradlí. Celkem velký rozdíl oproti předkapele, na kterou pařili jen ti nejskalnější. Po úvodní skladbě následuje klasika v podání „Necessary Evil“, kterou si s MIW na studiové nahrávce střihl samotný Jonathan Davis (KORN). Celý dav zpívá s Chrisem Cerulim refrén a má to obrovskou sílu. Následují známé hitovky jako například „Reincarnate“, „Rats“, „Voices“ nebo „Break the Cycle“.  Zvuk je opět skvělý a naživo to celé zní jako ze studia snad jen kromě čistých Chrisových vokálů. Nejsou falešné, nebo špatně zazpívané, ale je to trošku něco jiného, než na nahrávce. Co se týče pódiových efektů, tak tu téměř žádné nejsou, což ani tak nevadí, protože osvětlení je udělané naprosto parádně. Všichni si to užívají a je vidět, že v Mnichově je tahle kdysi jen středoškolská kapela fakt oblíbená.

Zhruba v půlce vystoupení si bere Chris slovo a pronáší typické klišé hlášky o tom, že včera hráli v Drážďanech, ale že Mnichov je daleko překonal a tak dále, známe to všichni. Zároveň ale vzpomíná na první evropské turné, které kdysi s MIW jeli. Tehdy hráli v menším klubu, jež je součástí komplexu Backstage, pro 15 lidí, a nyní vyprodali halu, kde na ně paří 1300 fanoušků. Nutno uznat, že takový fakt jistě potěší každou kapelu a na Chrisovi byl vidět upřímný vděk. Následovalo několik starších songů přerušených menším drum solem Vinnyho Maura, a na závěr nechyběla ani snad nejznámější skladba „Devil‘s Night“ po které MIW skromně poděkovali a odkráčeli. Hodně bych se ale divil, kdyby nedali přídavek. Kapela se nenechala dlouho přemlouvat a zakončila to ve velkém stylu songem „Eternally Yours“, na jehož závěr přišel Chris s kyticí růží, ze které růže po jedné věnoval přítomným fanynkám. Ruku na srdce, která kapela tohle běžně dělá?

Celá akce skončila už ve 22:30 a nás čekala tříhodinová cesta domů. Musím říct, že mě příjemně překvapilo, že i na to, jak jsou MIW velké jméno, tak působí skromně a naživo to stojí za to. V Česku je budeme mít šanci vidět na festivalu Rock for People 2020, tak doufejme, že pak začnou více zařazovat Česko do zastávek na svých tour.

Autor: Adam Samuel

Foto: www.rockforpeople.cz,  autor

 

 

 

Pin It on Pinterest